Žena: „Dala bych si chipsy.”
Muž: „Nejez to, zase budeš brečet, jak vypadáš.”
Žena: „Jak vypadám?”
Muž: „No jak bys vypadala...”
Žena: „To se Tě právě ptám. Ptal ses mě, jak vypadám.”
Muž: „Já že se Tě ptal? Mně je to přece jedno.”
Žena: „Tobě je jedno, jak vypadám?”
Muž: „Ale není mi to jedno, co furt máš?”
Žena: „Já nic nemám, jen že jsi říkal, že blbě vypadám.”
Muž: „Cože jsem říkal?”
Žena: „No že blbě vypadám.”
Muž: „To jsem neříkal, vždyť víš, že se mi líbíš.”
Žena: „Jak moc?”
Muž: „Co jak moc?”
Žena: „Jak moc se ti líbim?”
Muž: „No normálně - moc.”
Žena: „Tak normálně nebo moc?”
Muž: „No moc, no.”
Žena: „A jak moc?”
Muž: „Šmarjá, moc moc. Necháš mě dívat?”
Žena: „Já tě ruším? Tak já tě ruším a blbě vypadám, že jo. Já tady taky nemusim být.”
Muž: "mlčí (Nemusíš)"
Žena: „Ty mlčíš? Takže tu nemusim být?”
Muž: „Cože? Ale jistě že tu musíš být.”
Žena: „Musím? Tak já musím? Jistěže musím! Kdo by ti pral a vařil, že?”
Muž: „Ale přece víš, že Tě miluju.”
Žena: „Nevim. Jak to mam vědět? Jak mě miluješ?”
Muž: "(Montoya se tlačí na Schumachera)" „Co? Cože? Jo, miláčku, určitě máš pravdu.”
Žena: „Jak cože? Ty mě vůbec neposloucháš!”
Muž: „Počkej prosimtě chvíli. Jedou devětačtyřicátý kolo, ještě tři a budeme si povídat.”
Žena: „Musím ještě žehlit.”
Muž: „Tak běž žehlit.”
Žena: „Jistěže, já můžu jít žehlit a ty se budeš dívat.”
Muž: "(úpění)" „Tři kola miláčku, tři kola, potom klidně vyžehlím já.”
Žena: „Jistě, ty určitě vyžehlíš. Ty něco uděláš. To bych se dočkala. Kdy jsi tady naposled něco udělal? C-O-K-O-L-I-V.”
Muž: „Nikdy.”
Žena: „No jistě, to jsi celej ty.”
Muž: „Dáš už pokoj, prosím Tě? Za chvíli bude konec.”
Žena: „Ne za chvíli. Hned je konec. Mam toho dost. Jdu pryč. Nebudu utrácet svý mládí s někym, jako seš ty.”
Muž: „Cože nebudeš utrácet? Mohla bys prosím Tě chvilku mlčet?”
-
"Muž odevzdaně vstává, přináší z kuchyně chipsy a podává je ženě. Žena naštvaně bere pytlík a cpe si do pusy plnou hrst chipsů"
-
Žena: „Myslíš, že jsem tlustá? Asi bych to neměla jíst, co?”
Muž: "(zoufale chytá hlavu do dlaní....)"
Pán s manželkou a tchyní jel na dovolenou do Izraele. Tam ale tchyně zemřela. Manželé zašli do pohřebního ústavu, kde jim vysvětlili, že převezení těla zpět do Ameriky bude stát pět tisíc dolarů. Jestli ovšem tchyni pohřbí ve Svaté zemi, bude to stát pouze dvě stovky.
Manžel navrhl: „Pošleme ji domů.”
A funebrák se zeptal: „Prosím vás, jste si jisti, že to opravdu chcete takto? Převoz je velmi drahý. Za dvě stě dolarů byste tady mohli mít krásný pohřeb.”
„Podívejte se, pane,” povídá manželka, „před dvěma tisíci lety jste tady pohřbili jednoho chlapíka a on za tři dny vstal z mrtvých. Tak tohle nebudu riskovat!”
-
+


15. 12. 2011